ÚVOD
FIGURÁLNÍ KRESBY
FIGURÁLNÍ MALBY
KOMIKSY
PRÁCE S KOMIKSY
NEDĚLNÍ ŠKOLA
PUBLIKACE
REALIZACE
VÝSTAVY
OSTATNÍ |
ÚVOD
Malíř,
kreslíř. Vedle výtvarné činnosti se od mládí zabývá historií letectví se
zaměřením na období II. světové války. K této problematice vydal od roku
1991 na dvacet knižních titulů. V letech 1977–1981 studoval na Střední
uměleckoprůmyslové škole v Brně, obor knižní a užitá grafika (prof.
Dalibor a Ivan Chatrní) a v letech 1981–1985 na Pedagogické fakultě
Univerzity Palackého v Olomouci, obor speciální pedagogika. Od roku 1985
je zaměstnán jako speciální pedagog a učitel. Samostatně vystavuje od roku
1983 (ČR, Švýcarsko). Kolektivních výstav se zúčastňuje od roku 1984 (ČR,
SR, Německo, Švýcarsko). Jeho práce je vedle řady domácích i zahraničních
soukromých sbírek zastoupena ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v
Hluboké nad Vltavou a ve sbírce akciové společnosti Královopolská, Brno.
V letech 1990–2002 byl členem TT klubu výtvarných umělců a teoretiků v
Brně a od roku 1991 je členem Spolku olomouckých výtvarníků. Žije a působí
v Olomouci.
Se základními řemeslnými znalostmi se seznámil už v dětství u svého
dědečka a otce, malířů Františka a Miroslava Šnajdra st. S vlastní
výtvarnou činností započal přibližně už ve dvanácti letech, kdy začal –
inspirován zahraničními časopisy a četbou mayovek – kreslit do školních
sešitů komiksové příběhy. Během studií na Střední uměleckoprůmyslové škole
v Brně se zajímal o knižní ilustraci.
Po skončení studia se vrátil zpět do Olomouce a v jeho tvorbě lze vedle
doznívání zájmu o ilustrační tvorbu vysledovat už od konce 70. let
jednoznačný příklon k vypjaté, expresivním rukopisem ztvárněné figuraci. V
roce 1982 si vytvořil svoji techniku mačkaných reliéfů a později
vrstvených reliéfů, v nichž výchozí figurální téma (nejčastěji ženská
postava) postupně opouštěl ve prospěch emocionálního účinku vlastního
procesuálního vzniku díla (např. vrstvení a následné drásání papírového
reliéfu) s akcentem na to, že do papírové hmoty lze vcelku bezprostředně
otisknout své momentální psychofyzické rozpoložení. Od této představy byl
už jen krok ke zpětnému návratu ke zřetelně čitelné figuře, tentokrát však
v monumentálním měřítku.
Šnajdrovy první velkoformátové kresby vznikly už v roce 1985 a kontinuálně
se jim autor věnuje dodnes. Prvotním impulsem k jejich vzniku byla
mladická touha zastavit čas a navždy si pro sebe zachytit intenzivní
pocity z končícího vztahu formou obkreslení obrysu ženského těla. Tím byl
dán rovněž formát kreseb – určují jej rozměry lidského těla (šířka právě
na rozpažení rukou).
První a snad nejvýraznější figurální soubor vznikal v letech 1985–1986 a
týkal se autorovy vlastní introspekce, měl podobu série více či méně
expresivních autoportrétů.Teprve potom začal Šnajdr ml. obkreslovat i jiné
osoby – především sestru, přátele, a později svou budoucí ženu. „Rodinným
kresbám“ se ostatně autor věnuje – s různými odskoky (komiksové obrazy,
reflexe kreseb vlastních dětí, citace reklamních poutačů z éry končícího
socialismu, a nejnověji cyklus obrazů s tématem svatých) – od roku 1997
dodnes. V nejnovějších pak můžeme pozorovat zřetelné zklidnění dříve
většinou až existenciálně vypjatého výraziva směrem k harmonické malbě,
vyjadřující malířovo přesvědčení, že rodinný život je tou nejlepší
inspirací i pro jeho další tvorbu.
Ačkoliv autor sám pokládá za těžiště své práce právě velkoformátové
figurální kresby, dlouhodobě pracuje také s motivem komiksu.
Reinterpretuje při tom své vlastní chlapecké komiksové příběhy. V tomto
duchu vytvořil řadu malířských či kresebných sérií (Rytíř Čestné legie,
1996–1999; Hrdinové, 2002, Indiáni 2006, Muž proti muži, stroj proti
stroji). V posledních letech se dotýká rovněž problému duchovní malby –
zde interpretuje fragmenty svých dětských sešitů z hodin náboženství.
|